Asistované kontakty

Podporujeme naši zásadu:

„Dítě patří do rodiny“

Dokumenty ke stažení

Metodický průvodce Asistované kontakty

Příběh Aničky

„Dva mladí, dvacetiletí lidé, bydleli společně s rodiči otce dítěte jako jedna velká rodina. Když holčičce, říkejme jí Anička, bylo asi devět měsíců, došlo ke generačním neshodám až do takové míry, kdy prarodiče vyhodili matku i s malou Aničkou v noci na ulici. Matka s Aničkou poté bydlela u svých rodičů. Otec se několik měsíců s Aničkou vůbec nevídal.

Po určitém čase tatínek kontaktoval matku nezletilé Aničky s tím, že chce dceru vídat a mít také možnost ji mít u sebe. Matka s tím nesouhlasila, jelikož Anička otce dlouho neviděla, a tak se domnívala, že holčička tatínka vůbec nepozná. Anička byla silně fixovaná na maminku, která měla navíc obavy, že by se otec neuměl o tak malé dítě ani postarat.

Protože bydleli blízko sebe, tak se potkávali náhodně n ulici. Každé setkání vždy končilo hádkou. Otec ale o dceru jevil zájem, tak jim byla na doporučení pracovnice OSPOD nabídnuta možnost asistovaných kontaktů prostřednictvím naší organizaci.

Matka nezletilé Aničky nás navštívila, poté také i otec. Dohodli jsme se na vzájemné spolupráci. Zpočátku asistované kontakty probíhaly pravidelně 2x týdně v naších prostorách za přímé asistence našeho sociálního pracovníka. Zpočátku byla ve stejné místnosti přítomná i maminka. Otec se začal s Aničkou sbližovat. Když jsme viděli, že Anička se cítí již s otcem v bezpečí, matka nechala Aničkou s tatínkem samotné.

Anička si s tatínkem hrála a nepřítomnost maminky vůbec nevnímala.

Při dalších asistovaných kontaktech byla maminka stále častěji mimo společné dění, až nakonec nebyla přítomna vůbec. V té době se rodiče dohodli, že si tatínek Aničku bude brát na celé odpoledne k sobě domů.

Z asistovaných kontaktů jsme přešli na asistované předávání dítěte v místě bydliště matky. Anička si na tatínka již zvykla a mohla začít u něho i přespávat.

Vzhledem k tomu, že rodiče se spolu naučili komunikovat a Anička je u tatínka také v bezpečí dohodli jsme se ve spolupráci s OSPOD spolupráci ukončit“.

Příběh Evičky

„V osmnácti jsem měla pocit, že mi celý svět leží u nohou. Zamilovala jsem a vzešla z toho nádherná zdravá holčička jménem Evička. Bydlela jsem ještě u rodičů, ale moje máma z mého vztahu a brzkého mateřství nadšená nebyla. S mým klukem si vůbec nerozuměla a já jsem si nevěděla rady. Hádali se, křičeli na sebe, až nás jedno dne mamka vyhodila z bytu i s malou Evičkou.

Nevěděli jsme kam jít, co dělat…nakonec jsme našli pomoc a zázemí u sestry mého přítele (otce dítěte), která už měla muže a své dvě děti. Soužití ani roli matky jsem však nezvládla, začala jsem s přítelem brát drogy, toulali jsme se a malou Evičku jsme nechávali u sestry mého přítele. Začal se o mě zajímat SPOD a vše se dostalo k soudu, kde jsem tehdy souhlasila s tím, že malá bude svěřena do dočasné péče sestry mého přítele. V té době ani já ani můj přítel jsme se o Evičku neuměli postarat a neměli jsme ani kde bydlet.

Po pár měsících bujarého života se mi začalo stýskat po dceři. Přítel už „lítal“ v drogách. Vyhledala jsem svoji matku a s její pomocí jsem si našla bydlení v azylovém domě. Chtěla jsem vídat svoji dceru, ale nebylo to tak jednoduché. Bránila mi v tom „sestra pčřítele“, která měla Evičku dočasně v péči.

Společně s matkou jsme zašly na SPOD, kde nám sociální pracovnice řekla, že existuje jedna možnost, jak vídat dceru, a to je prostřednictvím asistovaného kontaktu. Vysvětlila mi, jak to funguje a oslovila organizaci vzájemné soužití o.p.s., která toto zprostředkovává. Došlo k setkání, kde jsem byla já, pracovnice SPOD, setra přítele, která má moji dceru dočasně v péči a sociální pracovnice, které se věnuje asistovaným kontaktům. Domluvily jsme se na podmínkách, podepsaly smlouvu, a pak jsem vždy 1 x týdně na dvě hodiny vídávala malou Evičku v prostorách dané organizace. Hrály jsme si spolu, mazlily jsme se, přebalovala jsem ji, uvařila jsem pro ni čaj a nakrmila ji. Když se sociální pracovnice přesvědčila, že se umím o dceru postarat, a že je Evička se mnou spokojená, navrhla druhé straně, zda bych si malou mohla vzít na celý den k sobě do azylového domu, mít ji tak jen pro sebe, a navíc by se mohla vídat i s mou matkou (babičkou). OSPOD souhlasil. Došlo tedy ke změně z asistovaného kontaktu na asistované předávání, kdy sociální pracovnice dané organizace byla přítomna ráno, když jsem si pro Evičku přijela a dohlížela i na to, abych holčičku včas a v pořádku vrátila. Přibližně po třech měsících proběhnul soud, jenž rozhodnul o svěření malé Evičky do péče mé matky, ke které se plánuji nastěhovat a být pro svou dceru časem správnou mámou a zodpovědným rodičem.“

Asistované kontakty 3.jpg

Hlavní cíl

Ø Dětem zajistit bezpečný kontakt s rodičem a zároveň trvalý vztah s oběma rodiči

Ø Upevnit narušené kontakty v rodinách, kde se rodiče rozešli a ještě není/je soudem upraven styk s dítětem (v případě, že je pravomocném rozhodnutím soudu zakázán styk s dítětem, osobě, která má o kontakt zájem nebude služba poskytnuta).

Ø Obnovit komunikaci v rodině, kde z různých důvodů (výkon trestu, pobyt v zahraničí) byl kontakt mezi členy rodiny přerušen a rodina potřebuje „resuscitovat“ přerušené styky. Umožnit styk dítěte v náhradní rodinné péči s biologickým rodičem.

Ø Poskytnout podporu a doprovázení jednomu s rodičů při předání dítěte.

Cílová skupina

Ø Jedná se o biologické rodiče, kterým je z doporučení OSPOD, soudem nařízen asistovaný kontakt při styku s dítětem. Rodiče nás mohou oslovit sami. Jedná se o rodiny, u kterých jsou narušeny rodinné vazby a dítěti je odjímáno právo na styk s druhým rodičem. Rodiče nejsou sami schopni zajistit právo dítěti na pravidelné setkávání s oběma rodiči.

Druhy asistovaných kontaktů

Ø Pracovník bude buď přímým účastníkem po celou dobu asistovaného kontaktu

Ø nebo při převzetí a předání dítěte na místě určení.

Průběh asistovaného kontaktu

Asistované kontakty mohou být realizovány:

v zázemí Týmu Hnízdo, kde je vybavení vhodné pro děti,
na místě určeném soudem,
nebo v místě bezpečném pro dítě.

V počátku pracovník s rodiči uzavře Smlouvu o poskytování asistovaného kontaktu. Dojedná podmínky spolupráce. V mnoha případech jedná s každým z rodičů zvlášť. Při utváření podmínek vychází buď z nařízení soudu, či na čem se rodiče dohodli. Společně dojednají termín, místo a čas a četnost setkání.

Potřebné informace sociální pracovník zjišťuje ze zprávy od soudu, od OSPODU. Důraz je kladen na potřeby a přání dítěte, jeho bezpečí. Pracovník se na každé setkání připravuje, hovoří s oběma rodiči, ověřuje si účast na setkání.

kontaktování zadavatelem,
uzavření kontraktu,
příprava účastníků,
setkávání,
facilitace odborníkem a zhodnocení.

Úkolem pracovníka /pozorovatel, edukátor/ je sledovat průběh setkání. Do dění vstupuje jen v případě, pokud rodič nějakým způsobem dítě negativně ovlivňuje zpočátku neumí vést s dítětem rozhovor apod.

V případě potřeby může pracovník zasáhnout - nabídnout vhodné hry, uklidnit dítě, situaci. V případě nutnosti informuje klienta o jeho právech a povinnostech. V první fázi se pracovník seznámí s rodiči a především s dítětem. Pokud dítě má s druhého rodiče obavy, snaží se s dítětem nejdřív za přítomnosti rodiče, u kterého je dítě svěřeno do péče komunikovat, navazovat vzájemnou důvěru. Je-li to možné /záleží i na rozhodnutí soudu, může být zpočátku u kontaktu přítomen i druhý rodič, u kterého je dítě svěřeno do péče. Až kdy se dítě cítí bezpečněji, umožníme kontakt dítěte s rodičem za naší asistence .

Při samotné realizaci asistovaného kontaktu

zachováváme neutrální přístup,
nepřikláníme se na žádnou stranu rodičů,
nenecháváme se rodičem manipulovat a utvářet tak negativní představu o druhém rodiči.

Následně z každého asistovaného kontaktu sociální pracovník učiní zápis, popíše situaci. Je v kontaktu s OSPOD. Na vyžádání zasílá zprávy pro soud a OSPOD. Pracovník sleduje, jak asistovaný kontakt probíhá, podle situace dává OSPOD podněty ke zvýšení intenzity asistovaného kontaktu, dobu trvání a nebo ke změně druhu poskytování asistovaného kontaktu nebo jeho ukončení. V případě kolizí rodičů navrhuje pro rodiče mediaci. V loňském roce jsme v rámci projektu vytvořili Metodickou příručku asistovaných kontaktů, pracovník tuto metodiku může využít jako vodítko návod při své práci. Pokud pracovník si nebude vědět rady, jak v určitých situacích postupovat, situaci zkonzultuje

Místo poskytování v zázemí Vzájemné soužití o.p.s., Tým Hnízdo

Asistované kontakty se realizují v objektu přizpůsobeném tomuto účelu – v přízemí domu na ulici Bieblova 6, 702 00 Ostrava. /vchod Bieblova 8/. Rodiče s dětmi jsou přijímáni v místnosti určené pro asistované kontakty. Místnost je vybavena a přizpůsobena dětem.

Pracoviště týmu Hnízdo je situováno u centra města Ostravy (asi 12 – 15 minut pěší chůze od centrálního Masarykova náměstí) v blízkosti veřejné komunikace a dopravy (cca 300m) od tramvajové zastávky, poblíž je autobusová i trolejbusová zastávka. Pracoviště je snadno dosažitelné městskou hromadnou dopravou ze všech směrů:

tramvajová zastávka Důl Jindřich pro tramvaje č. 1, 2, 6, 8, 10, 12, 14 a 18 je vzdálena cca 2 min. pěší chůze
autobusová zastávka Křižíkova pro bus č. 32, 33, 34, 49, 52, 56, 66, 67, 68, 256 je vzdálena cca 10 min. pěší chůze
zastávka trolejbusu/autobusu Husův sad pro trolejbusy č. 102, 103, 104, 105, 107, 108, 109, 112 a pro autobusy č. 20, 71, 99 je vzdálena cca 6-8 min. pěší chůze
zastávka trolejbusu/autobusu Nová radnice pro trolejbusy č. 101, 102, 103, 104, 106, 108, 111, 113 je vzdálena cca 8 minut pěší chůze
nedaleko se také nachází vlakové Hlavní nádraží a Ústřední autobusové nádraží

Asistované kontakty 1.jpg